"to je fakt otázka rodinného nastavení. My jsme starající a navštěvující se rodina."
- Líbilo by se mi, kdyby mé děti v dospělosti žili poblíž mě a často mě navštěvovali. Ale co když budou chtít přesídlit na druhý konec republiky nebo do ciziny? Co když jim tam bude lépe, půjdou za život partnerem... Mám je u sebe držet jako psa u boudy?

"Kdyby jsme naše seniory z domku z velkou zahradou přestěhovali do domku, vím jistě, že by neměli dlouhý život. "
- moje babička celý život žila na pidi vesnici kde lišky dávají dobrou noc. Pravidelně za ní jezdila rodina a pomáhala jí. Po 75-tce začala omezovat domácí zvířata, po 80-tce přestávala zvládat život v domě, topení, nevycházela ven, chřadla. Nejprve jenom na zimu si ji v podstatě proti její vůli vzala k sobě teta (žijící ve velkém městě), babička u ní pookřála, nyní je jí 90+, bydlí u tety celoročně a jen kvete. Takže není pravidlo, že senioři přesazení z vesnice do města to snáší špatně.