Soukromí fyzioterapeuti, co jsem poznala, vždy pracovali na základě vlastního úsudku, komplexně a ne teda na pojišťovnu. To co bylo na pojišťovnu nebo v nemocnici, to byla vždy nemilá zkušenost. Nejmarkantnější to bylo při péči o dědu, nemocniční fyzioterapeuti děs běs, minimální péče, neukázali ani jak se má posazovat
. Raději jsme zaplatili soukromou fyzioterapeutku, která tam za ním chodila, a nastal výrazný posun. Bez ní by se asi už nikdy nepostavil. Nebylo to sice na extra dlouho, ale alespoň nezemřel jako ležák.