Já jsem se svého rodného příjmení ráda zbavila. Nebyla to sice přímo urážka, ale ani nic lichotivého. A navíc to bylo docela krkolomné, lidé to různě komolili, takže to vysvětlovat občas bylo na delší dobu . Příjmení po manželovi je jedno z nejčastějších, v republice, možná úúúplně nejčastější. Nikdo nic nekomolí ani se nepodivuje a dokonce se mě ani neptá jestli XY není náhodou můj příbuzný (strýc je docela kapacita na jedné VŠ a s tím příjmením se to lehce nabízelo, že jsme rodina. Bohužel není moc oblíbený...). Jinak se změnou jména žádný velký opruz nepamatuju, byla jsem OSVČ, pár míst jsem musela oběhat, ale že bych u toho potila krev, to se mi teda nezdá. Spíš se dělá z komára velbloud...