Několik let více-méně trpělivě vysvětluji muži, že nemá domů tahat věci, z povahy kterých vyplývá, že je budu zpracovávat, vařit. O tom, co uvařím, potřebuji rozhodovat sama, neplést s jinou situací, když on řekne: rád bych si dal chobotnici na červeným víně s hruškou, to mu ráda dopřeji a nakoupím. Ale aby mi na stůl položil půlku medvěda, že si s tím poradím, ne.

Výsledky "nie sú bohviečo", mám chvilky, že téměř chápu učitelky autistických dětí.

Je schopen přivalit cokoli, bez ohledu na domluvu.