Libiku,

já bych v situaci druhé matky měla problém se školou, ne s tebou.

(Teda být já ta matka druhého dítěte, tak bych neřešila ani pončo, ani déšť, ani peníze... jistě, cukrárna by byla příjemnější, ale lelkovat a kecat se dá dlouze i na schodku před krytým vchodem domu nebo na autobusové zastávce... ale já jsem zastáncem názoru, že v relativně bezpečném prostředí - tedy ne v noci u nádraží, ale odpoledne na běžném sídlišti - děti popsaného věku potřebují i ten čas bez dozoru dospělých i bez přesného přehledu o tom, kde jsou a co činí; a ostatně minimálně jedna má mobil.)