Mně v 25 letech zešílely biologické hodiny způsobem, že to prakticky nešlo ovládnout, trpěla jsem jak pes. Do té doby jsem se dětí spíš bála, asi jsem je chtěla, ale zabavila jsem se bez nich docela dobře. Zachránili mne kamarádi, kteří mi ochotně půjčovali miminko. Vdala jsem se ve 27, první dítě se narodilo, když mi bylo skoro 32, těch pět let bylo k nepřežití. Pořád doufám, že jednou budu dělat pěstounskou péči na přechodnou dobu, protože ani po těch (při těch) třech dětech to nemám úplně zvládnutý, další vlastní dítě mít nemůžu.