Přidat odpověď
Ne.
Naši četli jen občas kriminální příběhy, tuším Magnet, že to byl.
Hodně četli sourozenci a ségru děsně štvalo, že já ne a ne číst (ona mi četla hodně). Ale někdy kolem třetí třídy jsem se rozečetla a pak jsem klidně četla 10 knih za měsíc.
Čtu pořád, i když už mám hodně omezený repertoár, ráda se vracím "ke svým známým", nerada se pouštím do nových.
Moje děti příliš nečtou, u jedné to tehdy zazdila škola povinným každodenním čtením ještě v páté třídě, ostatní ani pořádně nezačaly. Teď čtou povinnou četbu, sem tam ta nejstarší přečte něco na doporučení kamarádek a podstrkává to ségrám. Jedna z dvojčat má snad i něco postahovaného v telefonu, ale to ví spíš muž, co ona čte...
Můj vkus se zcela liší od vkusu ostatních, ostatní se setkávají někde na pomezí sci-fi, jinak také každý něco jiného...
Knih máme doma nespočet a i jsem vyrůstala obklopená knihami. Bylo jich tolik, že jsem si z knihovny často přitáhla knížku, co jsme měli doma. Ale mě to doma nebavilo prohlížet, nebyl v tom systém. V knihovně jsem se lépe orientovala...
Předchozí