Jo rychločtení! To jsem se naučila asi v 9 letech z nějaké příručky u svých sucharských prarodičů Na jejich chalupě byla kvanta různých "méně hodnotných" knih a časopisů cca od 60. let (přece se to nevyhodí) a v nějakém časopise vycházely různé vychytávky – jak se stát stejně výkonným jako sovětské děti. Zkoušela jsem i telepatii, ale to se mi nepodařilo. Komunikovat s delfíny také ne, bo jich u nás moc nebylo. Také mě lákaly Lomonosovovy pokusy, ale nedošla jsem dál než k rozhoupání hromosvodu na chalupě.

Knížky jsem měla také zakázané a schovávala je do Vlastivědy (měla slušný formát).

Do knihovny jsem chodila odmalička každý měsíc s krosnou – zezadu to byla jen krosna s nožičkama.