Táta četl hodně, máma skoro vůbec, protože na to "neměla čas" - byť je vysokoškolačka. V její rodině bylo čtení beletrie považováno za flákání se, činnost člověka, co dostal málo práce. Vhodné bylo studium odborné literatury.
Postižena touto schizofrenní výchovou jsem četla neustále, ale s provinilým pocitem, kdy se ozve "ona už ZASE čte!!" a navykla jsem si s knihou se schovávat, případně ukrývat čtení pod jinými, "bohulibějšími" činnostmi