No, v nasi rodine - ja jako dite krouzky mela, hudebku, sokol, skaut atd, moc rada. A to byli nasi docela sportovni a turisticti, hodne veci s nami podnikali. Manzel v detstvi nemel krouzek nikdy zadny, a a rodicema nikam nejezdili (prace na statku), zabavil se vzdy sam nebo ve skupince mistni omladiny. Tudiz u vlastnich deti jsme meli pristup kzahajeni krouzku take rozdilny. U dcery to zacalo Aj ve skolce (super pristup, dcera I ja nadsene). V prvni tride chtela do mistni ZUSky na baletu a kresleni (skolka tam s detmi chodi omrknout obory). Chodila rok, talent nemela :), ale zapal ano. Pak jsme se odstehovali do zahranici, tam zadne krouzky nebyly, ani moc moznosti vyziti pro deti - skola konci la v pul ctvrte, a domu dojeli ve ctyri, dost ukolu a Ceska domaci skola k tomu. Musim rict, ze pro me to bylo tezke, porad jsem hledala co by se dalo delat, chodili jsme aspon plavat a hrat badminton a pinces (museli jsme si kvuli tomu koupit clenstvi v mistnim fitness). Takze po navratu do cr jsem byla urvana z moznosti co tu byly, a druhak byl problem s tim, ze konci li v jednu odpo a ja v praci byla do tri nebo do peti. syn prvnak, dcera ctvrtacka, a zacali oba denne neco. ZUS, Aj, z tech sportovnich si syn vybral judo (doma by se pral porad) a dcera atletiku (pochvala a doporuceni od predchozi ho ucitele). No bylo to hodne vozeni a dojizdeni, muz mi to z kraje vycital, ze jsem je pretizila, a ze se uhonime. Nestalo se a muz to sam vidi. Syn pokracuje ve vsem do dnes jiz ctvty rok a moc ho mrzi, ze letos uz nestiha florbal a neda se tam vtesnat plavani, dcera vymenila atletiku za kone. Uz dost dojizdeji sami.
Jsem rada ze je to bavi, a zaroven je to pro me I to "hlidani", a mrzi me, ze neni vic moznosti v miste.