U nás o kroužky od počátku nezájem. Nic nechtěly. Ale já to nedokázala pochopit a měla jsem pocit, že nebudou dostatečně podněcovány, nenaučí se pohybovat v různých prostředích. Sama jsem jako dítě kroužky milovala a měla jich kupu, že mi je moje máma zakazovala. Takže jsem je různě přihlašovala, nejdříve jsem motivovala na sportovní, to nemělo moc velký úspěch, moje děti sport nerady. Pak jsem chtěla, aby aspoň poznaly různé zajímavé činnosti, takže příroda, tvořivé. To chvilku fungovalo. Minimálně. Letos jsem s ulehčením naznala, že kroužky jsou v našem případě zcela zbytečné s nulovým efektem a že končím s rozvíjením dětí, že už jsou rozvinuté dostatečně. Aspoň mi ubude rozvážení, organizování. A mladší přišla s tím, že nutně potřebuje aspoň jeden kroužek, že paní učitelka ve škole považuje dítě bez kroužku za líné a dítě nebude mít co ve škole prezentovat při slohovkách a jiných mučicích nástrojích, kterými učitelky zjišťují, jak děti tráví volný čas. ALe... nic ji nebaví, každý návrh zamítá, takže my budeme mít kroužek jen pro samotný kroužek, aby měla splněno. To už mi přijde postavené na hlavu a toužím z dítěte udělat outsidera, co nemá kroužek a bude to hrdě prezentovat. Slohovku budu psát za ni
! Napíšu, že má odpor k organizované činnosti, pohybu jako takovému, nulovou trpělivost při tvoření, a že až vypíšou kroužek ležení na gauči před televizí s mobilem v ruce, že se tam určitě přihlásí a bude chodit pravidelně.