Vím, že to zrcadlení tak funguje.
Nikdy jsem se neomlouvala za to, že jsem se nějak rozhodla před x lety. Obviňovala jsem se vnitřně a trpěla (a trpím za to) sama. V noci pláču, vše se mi vrací, prožívám si to hodně sama, nezatěžuju nikoho. Ani manžela, i když to na mně často vidí.
Vždy jsem si stála za svým rozhodnutím a neuhnula jsem. Možná proto po mně bylo vyžadováno ono, jak si mohla ..., cos to udělala ..., styď se ... A posléze ...jak to, že se nechováš podle toho, jak my tě odsuzujeme ...

Předsudky.