Sirael, ono je to tak, že ti druzí často ZRCADLÍ tvůj postoj k sobě, tvůj náhled na situaci, tvůj vztah k sobě...ne vždy, často.

Svým způsobem jsem taky ublížila, byla to taková dramatická doba v mém životě...a oni hodně ublížili mně. Ublížili jsme si prostě vzájemně...někdo z neuvědomělosti, z neznalosti, ze strachu, někdo pro svůj prospěch...a bylo to velmi dramatické.
A bylo v tom mnoho lidí.
V určitém okamžiku jsem zůstala zcela osamocena a dopadaly na mě jen výčitky druhých a výčitky moje, fakt to bylo období, kdy jsem byla naprosto na dně.
Týkalo se to nejbližších lidí a myslela jsem, že je to navždy roztříštěno, pohřbeno, zničeno.
Uplynulo několik let a většina věcí a vztahů je naprosto čistých...naprosto bez problémů, některé se výrazně vylepšily.
Ale začalo to ne v okamžiku, kdy já se chtěla omluvit (přesto že se nikdo nikdy neomluvil mně), ale v okamžiku, kdy mi začalo být jedno, jestli to bude dobré, nebo ne.
Kdy mi přestalo záležet na tom, jak mě ti druzí vidí...a věděla jsem sama v sobě, jaká jsem vevnitř a chovala se prostě - normálně.

Moje kamarádky, které jediné mi byly tenkrát oporou, vlastně ani moc nevěřily, jak se ta situace může...hm, jak to říct - uzdravit.
Vlastně nakonec se ukázalo, jak to opravdu bylo a různé pohnutky různých lidí, jako kdyby se to rozkrylo.
Jo, bylo období, kdy jsem se strašně litovala, taky to bylo to nedestruktivnější, co mohlo být. Spolu s tím, kdy jsem se zase "sebemrskala", kolik chyb jsem udělala. A druzí mi v závislosti na tom přizvukovali "ano, ano, ty za to může, ty jsi ta nejhorší".
Fakt mi to zrcadlili.
ještě jednu věc nemám vyřešenu, ti nejtěsnější...tam jsem ještě dost nespokojená...a řešení je ve mně...ne v tom druhém. ten se mi pouze přizpůsobí...a situaci.
Ne, nemyslím manipulaci, celé se to otočí podle mého vnímání..podle mojeho rozpoložení , je to takové přirozené "kouzlo".
To řešení je v nás.