Sirael, tenhle úplněk fakt doléhá na hodně lidí, možná je to i dobře? že se spoustu lidí zastaví a bilancuje.
Ale je důležitý, aby to bilancování vedlo k nějaké konstrukci, ne k destrukci...aby vedlo k tomu, aby člověk začal žít aspoň trochu "vědomě".
Uvědomovat si, že do určité míry ten svůj život můžu řídit...ale to jde až po tom, co si uvědomím, co je moje Já. To není tělo...ani moje činy, ani moje výčitky svědomí.
Část života jsem prožila stejně...druhým lidem jsem dokázala odpustit, ale sobě ne! Jak bych si to mohla dovolit, tolik chyb jsem udělala.
Jenže jsme lidi.
všichni.
děláme chyby. Všichni.
A co je chyba?
Vždycky je reakce na nějakou akci.
Moudrý si jí všimne...nemoudrý ji nevidí, hloupý ji donekonečna opakuje.
jako nikdo nás nesoudí, leda pozemské zákony, soudíme se my sami, a někdy víc, než by náš potrestal soud.
Ale to nikam nevede, to je destrukce.
Je to kontraproduktivní.
A člověk, co se má rád, do tohohle často nesklouzne.
Ale je to takový uzavřený kruh "jak bych se mohla mít ráda, když".
Je to past.
Ale má otevřená dvířka.