Psal tu někdo o omylem rozbitém oknu nebo o trestech kvůli úklidu?
Celá tahle diskuze vznikla kvůli 11tiletému dítěti, které ječí na rodiče, vyhazuje jídlo do záchoda, čímž ho ucpe. Tady není nic omylem...a třeba podle mne by se takové jednání nemělo tolerovat a včas bych se snažila to zkorigovat, když už to došlo tak daleko. Píšu o sobě.
Skoro bych řekla, že se rodiče už dítěte bojí (nebo jeho reakcí)...a to je blbě. Doplácí na to obě strany.

Jak se ta diskuze dostala ke trestům (hlavně teda fyzickým)...a co vůbec kdo za trest považuje, je otázkou.
A taky je zajímavý, jak nikdo nezareagoval na moje příklady trestů psychických...

Ale co tresty, ono nemusí jít ani o tresty - to třeba zas jeden příběh: Nedávno jsem mluvila s jedním dospělým mladým pánem, mluvil moc pěkně o své mamince a jak musel být doma klid a museli být všichni hodní...protože maminka byla taky moc hodná a tak moc se snažila, že jí nikdo nesměl rozčílit , všechny děti moc pomáhali a byli moc hodné, jen tatínek nebral na maminku ohledy, ten byl zlý.
Ostatní děti občas zazlobily, ale zrovna tenhle pán byl klučíkem, na kterého to maminčino chování platilo nejvíc...a když maminka padla do postele s tím, že zcela jistě umírá vyčerpáním a tím, jak ji všichni zlobí, hodiny stál za dveřmi a poslouchal a koukal, zda se maminka ještě hýbá.
Tahle maminka ale jistojistě netrestala...tahle třeba jen ukazovala svou slabost.

Už jsem psala, že znám spoustu příběhů...ale žádný kvůli tomu, že rodiče považte třeba dokonce i jednou někomu nafackovali....