Máme senegálce 4 rokem. Bohužel mu nikdo neřekl, že je papoušek. Myslí si, že je pes.
Skoro vůbec nelétá (ale to senegálci všichni, jde o šplhavého papouška), miluje maso (byť se všude píše, že je to vegetarián), nemůže být bez lidí (pořád za námi chodí jako pejsek...).

Rozmazlili jsme si ho. Je to závislák na hlazení. Nedělá mu problém vylézt na sedícího/ležícího člověka, lehnout si na záda a poručit si drbání na bříšku. Miluje nás tak, že s ním chodíme i ven, nikdy neulétne. Naopak, když se jednou lekl a poodlétl, úpěnlivě nás volal o pomoc, protože příroda je přeci fuj. Miluje, když ho vysadíme na stromek angreštu, rybízu... a může si sám natrhat ovoce.

Asi je z mého předešlého popisu zřejmé, že senegálce všichni milujeme. Je to střední papoušek s inteligencí velkého papouška. Brzy se naučil mluvit (i když není tak zdatný jako třeba žako), hraje s námi fotbal (zobákem i nohou odpaluje míček na stolní tenis či tenisák), reaguje na nás.
Pravdou je, že jako malý vykazoval sympatie hlavně k mému muži. Přijali jsme hned opatření - byl to muž, který dělal nepříjemné věci (zavíral papouška do klece, vozil ho na veterinu na stříhání drápků apod). My se synem jsme ho naopak krmili, nosili ven... Dnes nás miluje všechny a nikdy by nás neklovl, či jinak neublížil.
Co se týká vybavení - má klec a v ní koupelnu s vodou (na pití i koupání) a krmítko. Na zemi noviny. Pravdou ale je, že v kleci je jen v době, kdy nikdo není doma. Jinak celé dny chodí po bytě. l