Asi záleželo na kraji.
Moje rodina věřící nebyla, tak nevím, ale manželova jo a dle nich to víra moc tolerovaná nebyla. Byli klasické mše, ale naboženství jako výuka už probíhala tajně (samozřejmě to moc tajné nebylo, všichni věděli, ovšem oficiálně to nebylo)

Jak píši, sestry mé spolužačky byly jeptišky a asi si opravdu vybavuji, že pokud přijely domu, tak po městě chodily v civilu, v hábitu až po revoluci. Věděla jsem, že jsou jeptišky, ale když jsem je jako malá potkal v hábitu, byla jsem šokována, měla jsem pocit, že se vyskytují jen v knížkách a filmech.