Jsme na dovolené v hotelu u moře. Vcelku pohoda, až na žaludeční a střevní potíže, které neminuly žádného člena rodiny. Jsou tu dva bazény, ten plavecký vcelku clenity, s plaveckou i neplaveckou částí. Lidé všech národností, barev i stupně zahaleni se chovají přátelsky.
Akorát jeden večer, kdy jsem musela zůstat v posteli, mi manžel hlásil drobný konflikt u bazénu. Odsunul na břeh volně plující opuštěná lehátka, aby mohl plavat. Pak si všiml, že mu je do drahy dvojice mužů zřejmě schválně posílá, bavili se o něm posmesne česky v domnění, že jim nerozumí. Ohradil se, trochu ho to naštvalo. Ostatní lidé také lehatkuji, ale tak jaksi nezakerne, jsou buď v neplavecke části nebo blíže břehu nebo vyhnou. Ono při kraulu vidíte nejlépe neplavce, těm visí nožičky, hůře plavce, ti na vodě leží, lehátka ale můžete zcela přehlédnout.
Včera večer jsme se přesunuli k bazénu, abychom děti priucili na klidné hladině styl, uz tam skoro nikdo nebyl, až se objevila naše skupinka. Z trojice lehátek vytvořili uprostřed doslova vozovou hradbu a pak se bavili naší bezradností. Nechtěla jsem konfrontaci, a tak jsem je chvíli podplouvala. Jenže pak už jsem byla unavená a začala mezi nimi kličkovat. Jednou jsem to neodhadla a ocitla jsem se pod lehatkem paní, která si blokádu evidentně nejvíce vychutnavala. Instinktivně jsem lehátko trochu odstrčila bokem a pokračovala. No už bylo zle. Za chvíli jsem si uvědomila, že mě paní pronásleduje, tak jsem zastavila, že ji to jako vysvětlím, že to nebyla agrese, ale to už na mě hucel její muž. Do toho se na břehu vztyčil ten můj a začalo divadlo pro celé osazenstvo. Vtipné bylo, když manželovi zdůrazňoval, že na mě hledí skupinka Turků a chtějí mi skočit na záda, že ty si ma hlídat, a ne obtěžovat slušný Čechy (blbost, normální kluci). Ze střetu plavecké a lehatkove subkultury nevyšlo žádné společné resumé, jen paní byla po celém incidentu viditelně spokojená a nabitá energií, já zase smutná a chuť do plavání me přešla.
Teď mám především chuť ty lidi do konce pobytu nepotkat.