Oslavovali jsme jednu kamaradku, ktera se potom v sobotu vdavala. Sli jsme domu nocni Prahou a hrozne jsme se smali. Kdyz jsem si doma lehla, slysela se letadla, ktera tou dobou normalni nikdy nelitala. Na ulici stal muj kamarad a volal mne. Rikal, ze nas napadli Rusove. Ja na to, aby si sel lehnout a vyspat se z opice. Ale pak jsem se oblekla a se sestrenici a s tim klukem jsme vyrazili do ulic. Do prace jsme se pres Vaclavak nedostali. Podchod byl dodelany, ale nevyzkousena nosnost, tu vyzkousely tanky, ktere se tam projizdely. Se sestrenici jsme se cely den couraly a nadavaly spolu s davy chudakum usmudlanym klukum. Na Mustku stal u ohrazeni asi 16 lety vojacek,, slzy mu tekly po usmudlanych tvarich a nam ho bylo desne lito. Ja mu dala svacinu, lidi mi nadavali, chudak kluk dostal desnou facku od nakyho oficira a byl odtahnutej pryc. Pak jsme sly se sestrenici domu po rozkopanym nabrezi, kde se usadily stovky ruskych vojaku. Pili vodu z vltavy a my zurily, protoze to byla nejkratsi cesta domu a ta byla uzavrena. Vlezly jsme tam a nakej oficir na nas miril. My na nej, ze jsme tady doma a ze tam nemaj co delat, at si tahnou zpatky. On nas pred sebou tou puskou tlacil mezi ztichlyma klukama a u Zeleznicniho mostu nas postrcil pryc. Nam teprve potom doslo, ze nam vlastne pomoh. Dve nacincany pitomy holky se rozhodly, ze maji pravo projit stovkama kluku, ktery holku nevideli par mesicu.