Přidat odpověď
chápu tě naprosto, bylo to pro mne strašně těžké, protože jsem nevěděla co s tím potřebují mne obě a já mám jen jedny ruce a nemůžu se rozkrájet, a byly to mé první děti
jestli ti to trochu pomůže, tak teď mám děti tři a už jsem bez problémů odložila miminko, když starší něco potřebovali a netrpěla, nevím čím to... myslím, že jde o zkušenost co vše miminka "vydrží", a myslím, že jde i o nějaký psychologický problém, že na prvorozené dítě má mít člověk postačující ruce a věnovat se mu jak potřebuje, a to s dvojčaty nejde.. u dalších dětí už mě to prostě nepálilo, už tam platilo heslo: "nejsi na světě samotné, musíš počkat", ale u těch prvních dvojčat jsem to takhle nastavené neměla. A oboje moje nastavení přišlo samo od sebe, tj. naprosto tě chápu, že je to těžké, já to tak alespoň prožívala. Snad by ti mohlo pomoci, že v tom nejsi sama, pro mne to bylo také hodně těžké, a že současně to ta miminka opravdu přežijí a zvládnou a naprosto nejdůležitější je tvůj klid a pohoda a asi nesnažit se "rozkrájet", ale přistupovat k tomu v klidu, tvůj klid se přenese na ně. Ale jak jsem psala, se třetím dítětem jsem klidná maminka, která netrpí, že miminko plakalo a nemohla jsem se mu tak věnovat, jak by potřebovalo kvůli starším dětem, s dvojčaty jsem neměla žádné zkušenosti (a ani tuhle radu) a trpěla jsem kvůli tomu dost a snažila se. Snad je to tím, že pak už je pro člověka přirozené pozornost rozdělit mezi děti, že je přirozené, že jedno dítě je starší a druhé menší, a ty rozumově rozhodneš ty počkáš v tomhle, ty v tomhle, a jsi v klidu, ale u dvojčat, když jsou tam dvě současně hladové děti, když je naprosto přirozené, že jedno potřebuje po jídle ještě pochovat a odříhnout, aby v klidu usnulo a ty krmíš a pak buď chováš první nebo druhé a zase ti začne řvát první a nevíš vlastně, kterému dát přednost.. tak možná proto je to těžké. Tak jestli ti pomůže nějaká rada, tak bud hlavně v klidu, jedno holt musí počkat, přežijí to (nevadí jim to tak moc jak to vypadá) a nesnaž se rozkrájet, ale naopak dělat věci v klidu a pohodě, tak jsem to pak dělala se třetím, ale s dvojčaty jsem měla úplně stejné pocity jako ty a ke klidu bylo dál.
Předchozí