kreditko, omezení vzdělávání pouze na vědomosti a vynechání sociálního fungování, se může pěkně vymstít. Nicméně ideální inkluze by asi neměla výrazně omezovat jedno pro druhé. Děti, které se nějakým směrem vymykají, se opravdu cítí lépe mezi svými, ale je to pro to, že se tam cítí víc přijímány, ne proto, že mají stejné tempo v pobírání vědomostí. Naučit se přijímat ty, co jsou jiní, to je to, co je třeba. A platí to oběma směry. Málo myslíme na to, že se to může dotknout každého z nás. Že má někdo normální děti neznamená, že se to nějakou tragédií nemůže změnit, že se to nemůže dotknout jeho vnoučat. V konečném důsledku sem bude spadat třeba i to, jak umíme zacházet se stářím a úbytkem duševních schopností. Tohle téma se tu začíná ukazovat čím dál častěji. Myslím, že společnosti rozhodně neuškodí, pokud na tohle budeme lépe připraveni. To jak ministerstvo mršilo danou problematiku bude mimo jiné dáno i tím, že reálnou zkušenost a představu tam měl asi málokdo. No kde by k ní taky přišli.