Všechna tahle vyšetření jsou strašně subjektivní a záleží na spoustě věcech. Hlavně na kvalitě vyšetřujícího a aktuálním stavu dítě (psychickém, zdravotním). Kamarádce se stalo, že jejímu dítěti naměřili IQ kolem 140, i pro jeho povahové vlastnosti a zájmy doporučili Mensa gymnázium (klinická psycholožka) s tím, že by ty mensovní testy měl v pohodě dát - načež ve škole na místě dítěti naměřili IQ 90 a tvářili se, že matka je nějaká pošahaná, či co. Dítě znám, je výjimečné, spíš se kloním k verzi klinické psycholožky.

Nejdůležitější je znát své dítě a snažit se najít, co mu umožní nejlépe fungovat. No a zrovna medikace může (a nemusí) udělat zázrak, ale je stašně těžké se k ní odhodlat.

(Znám dítě, kterému medikace velmi pomohla, ale v důsledku dramatického zlepšení si začalo uvědomovat svůj problém, kvůli čemuž se stalo agresivním. Rodiče mávli rukou a řekli, že raději zase zhoršení, než aby někomu dítě ublížilo.)