Vyskytuje se zde zajimavy fenomen - at otevre kdokoliv jakkoliv banalni tema, tak spousta diskuteru si predstavuje, ze zakladatel tematu timto problemem, ci pseudoproblemem desne trpi, je to stredobodem jeho zivota, ma z toho psychicke problemy, trpi iracionalnimi strachy a nedoresenymi traumatky...

A pritom je to zpravidla mnohem jednodussi - nekdo je zvedavy na nazory druhych, soucasnou praxi, nudi se, prokrastinuje, resi zavaznejsi veci, takze si sem jde provetrat hlavu krafanim o blbostech, prokrastinuje (ano, vim, ze jsem to uz psala, nemam potize s pameti, alespon ne tak velke... ;-))