Neurazilo. Sice jsem to své mámě nedávala, protože kluci byli celkem bezproblémoví a máma je dost znala, ale když bych měla někoho hlídat (ať vlastní vnouče, synovce nebo cizí dítě), tak by se mi manuál líbil.
Když nastupovali kluci do školky (a že už je to let), tak jsem učitelkám předával papír, kde bylo popsané, co nejedí (jenom jako upozornění, aby se třeba nedivily), co umí a neumí (staršímu tehdy ještě nebyly 3 roky), jakou mají alergii a krevní skupinu. Dívaly se trochu divně, ale já jsem měla dobrý pocit, že jsem informovala o všem potřebném.