Myslím, že je to více faktorů. Stáří začínalo podstatně dříve, než dnes. Lidé, kteří se ho dožili byli nadprůměrně odolní- fyzicky i psychicky. Neexistovali informační technologie, tj. na venkově byli skoro jediným zdrojem zkušeností a informací. Plus nasbíraná životní moudrost, kterou nespojuji s IQ. To vše je činilo velmi cennými. Dnes krom životní moudrosti, tj. jakéhosi náhledu na život odpadlo všechno. Jejich zkušenosti nepotřebujeme, jsou zastaralé, informace si vygooglíme, prodlužuje se věk, dožijeme se demence. Nevážíme si stáří. Je nám moc pomalé, těžkopádné, otravné. Přitom třeba manželovo pradědeček nás ve 102letech dokázal svou moudrostí posadit s otevřenou pusou na zadek. Moje babi v 95letech byla dementní, imobilní, ale její křišťálovou lásku si moje děti pamatují i po pěti letech. Ale postava starce, který dává cennou radu, už je out.