"Zrovna teď jsem mluvila s kamarádem, že zajdeme někam na kafe, sednout a pokecat.
Nakonec zas dostal nápad že by mohl i s dětmi přijet k nám. Že se děcka vyhrají v bazénu.
A tak to dopadne skoro pokaždé."
Přiznám se, že toto nechápu.
Žádní naši kamarádi se k nám snad nikdy nepozvali (krom velmi sporadické prosby o přespání, pokud nejsou od nás, ale jedou sem třeba na školení), a nás by také nenapadlo se k někomu pozvat sami, natož do bazénu
.
Přesto se vídáme poměrně často, ale děláme to tak, že kdo chce ty druhé vidět, tak pozve on je, nikoli sám sebe k nim.
A stran toho bazénu - jedni naši kamarádi bazén mají, ale pokud nás pozvou k nim, tak by nás v životě nenapadlo nepočkat na jejich vyzvání (ve stylu "ať si děcka vezmou plavky, jestli budou chtít") a na následnou výzvu děckám, když už jsme tam. Pokud toto nepadne, tak se plavky neberou a nekoupe se (protože to je přece na hostiteli, zda chce, aby se tam zrovna koupalo, ona údržba bazénu taky není žádná legrace). My dospělí se nekoupem nikdy.
Pozvat sám sebe k někomu je pro mě nemyslitelné, pozvat sám sebe s děckama do bazénu je ještě vyšší level nemyslitelnosti.