momentálně jsem po prodlouženém víkendu s rodiči a bratrovo rodinou, každý rok si slibuju, že už na víc dní nikdy,... bratr to taky takhle zkouší, už mě to stálo hodně sil dodržet, že pokud vaříme, oni alespoň prostřou, už dokážu říct nahlas, že nádobí se samo neodnese, ne opravdu i jim neponesu křesla do stínu, když jsem dělala kávu... za pár dni mi to pak už je k smíchu, ale bohužel jsem se přistihla, že dělím jídlo a hlavně pití včetně nealka pro děti na lepší, na to, co si dáme, až odjedou, a na to, co je tam volně, to mi mrzí

otázka je, jak to vidí oni, co všechno zase musí překousnout, protože už roky spí o tomhle prodlouženém víkendu ve stanu ( z mého pohledu proto, že jsem jim odmítala odestýlat a ustýlat, že se zouváme)

s ostatními příbuznými problém nemám , tak to je spíš v hlavě