Příbuzní jsou jen moje nejbližší rodina. Miluji ji, x krát mě podrželi a pomáhají i nyní, ale každá mince má dvě strany. Moje máma je i zároveň jediný člověk, který mě umí zdrtit, zrušit, tak že si připadám jak blbec, který asi není schopen vůbec přežít a to nezvýší hlas a mluví velice zdvořile. To sedím ve tmě a zpytuji hodiny pak svůj život, že je div, že vůberc ještě žiju a že jsem úplně nemožná, nepoužitelná k ničemu. Naštěstí ji to chytá už jen občas. Jinak si voláme každý den