Nouze o sladké za našeho dětství rozhodně nebyla (myslím sedmdesátá - osmdesátá léta).
Běžně byly k mání bonbóny, sušenky a všelijaké obskurní sladkosti, stejně jako dneska, jen nebylo tolik druhů od tolika výrobců.
Drahé to nebylo, drahá byla možná kvalitní čokoláda.
Běžné byly i různé slazené nápoje, jen holt to opět byla domácí produkce a nikoliv známé produkty světových koncernů.
Moje maminka to neměla ráda a nekuppovala nám to, stejně jako to nemám ráda a nekupuji já svým dětem, ale u kamarádů nebo na táborech a na různých dětských akcích za odměnu jsme si mohli užít těchto skadkostí hromady, případně si za ně utrácet kapesné, opět stejně jako je tomu dneska.

Přirozeného pohybu jsme měli myslím více, než mají dnešní děti, všude jsme chodili pěšky, běžně přes celé město, autem nás nikdo nikam nevozil, kromě rodinných cest na dlouhé vzdálenosti, to opravdu běžné nebylo.
Ale těžko říct, jestli se třeba zase méně cíleně sportovalo, to si netroufám paušálně odhadovat.