Já s tím popisem "kultury chudoby" docela souhlasím. Když je člověk rezignovaný a nemá peníze, tak je daleko jednodušší sáhnout po chipsech nebo nějaké čokoládě a trochu si "dopřát". A už jen proto, že je člověk rezignovaný, tak nepřemýšlí nad tím, že by si měl udělat zdravější pomazánku, jejíž příprava trvá dýl než hodit něco jiného do košíku.
Taky to souvisí s kulturními zvyky... co kupujeme na oslavy? Mnohem tučnější a "nezdravější" věci než nakrájené ovoce, zeleninu.
U těch dětí bych viděla problém v tom, že často chybí vzor. Rodiče nemají správné stravovací návyky, a pak je zase těžší, aby to korigovali u děti. Někteří to zvládnou v hodně útlém věku dítěte a jakmile je dítě starší, tak už to nechávají být. Myslí si, že z toho dítě vyroste, nebo že se mu taky nic nestane, protože oni takhle taky jedli. Kdo má čas po práci dobrovolně vařit zdravější večeře nebo připravovat zdravější svačinky? Pokud je to nebaví a nevidí v tom smysl, tak to dělat nebudou.
A pak kategorie "zdravých" dětských svačinek, reklamy se předhánějí, jak jsou zdravé bez konzervantů a barviv a to že tam mají o to víc cukru už neuvedou.