Já jsem prošla jen slabým odvarem toho, co zažily ženy v dokumentu.
Nejdřív jsem měla pocit, že něco dělám špatně já a že druhá strana jen trochu neadekvátně reaguje, potom to bylo jako zlý sen a nakonec nastalo dlouhé období, kdy jsem už neměla sílu na nic než na pouhé přežívání a snahu co nejvíc chránit děti a co nejmíň provokovat další scény.
Nakonec psychické týrání přešlo do fyzického a tehdy jsem sebrala odhodlání k odchodu. Ale nebýt přátel, kteří se semkli a pomohli mi vyřešit všechny praktické záležitosti, nevím, jak by to dopadlo.