Ahoj Libíku,

nebála bych se společného soužití , vnímám to naopak jako velkou výhodu.

Určitě je zapotřebí velká dávka tolerance z obou stran - my naprosto respektujeme, že rodiče mají na zahradě džungli dle svých představ (složené předměty typu: "to by se nám mohlo ještě hodit" a "to je škoda vyhodit"). Posekáme trávník, ale jinak se snažíme do vzhledu zahrady nezasahovat. Moji rodiče nám nikdy neposkytovali nevyžádané rady a nemontovali se ( nám do vztahu ani do výchovy dětí. Na kafe a společné grilování na zahradě přijdou, pokud je pozveme.
Společné soužití velmi oceňuji teď, kdy má maminka vážné zdravotní potíže - můžu jim donést něco k jídlu, každý den se tam na chviličku stavím já i děti, když jdou okolo. Mám dojem, že právě takhle má rodina fungovat Za mě klady převažují...
Hodně štěstí i vám