No tak ne že bych s Monty v celé řadě otázek ohledně vzdělání souhlasila, ale tady si nemyslím, že by dosažení vyššího vzdělání bylo tak žádoucí nebo samospasitelné v případě, že to dítě na to nemá a já ho tam násilím "dorvu".

Za smysluplné považuju podpořit v něčem, na co to dítě má a dělat to chce, ale je líný/neví jak na to. Proto jsme třeba věnovali nějakej čas přípravě obou našich dětí ke zkouškám na gympl - protože si myslíme, že hlavu na to maj, chtěli to i sami a šlo jen o to, aby je v konkurenci nepředběh někdo, kdo na to má taky hlavu, ale líp se připravil.

Ale pokud bych třeba měla představu, že chci mít doma pana doktora, a rvala dítě na medicínu nebo na práva, i když by bylo jasný, že to dělat nechce a nemá na to, tak bych naopak považovala za kontraproduktivní se s ním učit, protože by na tu školu v podstatě těžce neměl a i s mou pomocí by to dával s odřenýma ušima. Co by pak dělal v praxi, chtěli byste, aby vás léčil někdo, koho medicína nebaví a dělal ji jen kvůli snaživé matičce a tatíkovi?

Stejně tak jak Monty zmiňovala ty housle, tak koníčky považuju za daleko míň zásadní než školu, teda ne že by nebylo důležitý nějaký mít, ale tam vnímám tlak jako nepatřičnej daleko víc, protože to je věc, která toho člověka má primárně BAVIT. Takže pokud bych viděla, že dítě bytostně baví hrát na housle, tak bych ho podpořila a někdy třeba lehoulince přitlačila, kdyby mělo momentální krizi, ale pokud by ho to FAKT bavilo, tak by to nebylo asi ani moc potřeba. Ale kdyby byla situace taková, že by se mu cvičit nechtělo nikdy, tak považuju za milosrdnější ho z těch houslí odhlásit a netrápit ani učitele, ani jeho, evidentně se v tom nenašel a bude lepší, když si jako zábavu najde něco jinýho, než aby se tímto trápil.