Adriano, když se nad tím zamyslím, mně přijde dost sebestředné cítit odpovědnost za to, jestli má dítě trojku nebo jedničku z odborného předmětu, který jsem dávno vypustila.
Opravdu se cítíš strůjcem úspěchu či neúspěchu dítěte?

Pokud mu poskytneš podmínky pro to, aby se dobrovolně naučilo organickou chemii a tvůj život není asociální v tom smyslu, že makáš a snažíš se o něco, máš s dítětem normální vztah, tak je to jeho a ne tvůj výsledek a nemůžeš udělat víc. A je v pořádku, že to taky jako "něco víc" neoznačuješ.