Má kamarádky mezi spolužačkami, ale tráví s nimi čas jen ve škole. V podstatě to žádné extra kamarádky nejsou, Dokud jsme bydlely ve starém bytě, šla s nimi ven max. 1x v týdnu. Ona sama to iniciovala, často se nikomu nikam nechtělo. Ale nemá problém, že by se nezkamarádila. Pravda je, že kdykoli jela třeba na tábor, vždycky jedině s nějakou kamarádkou, sama by nejela. Takže chápu, že přejít do nové třídy a začlenit se mezi zaběhlý kolektiv, je pro ni velká zátěž. Zást.ředitele v současných 6.tř vyučuje matiku a říkala, že jsou to fajn bezproblémové děti, že by se nebála začlenění. V současné škole navíc letos proběhlo rozdělení tříd, protože udělali sportovní třídy, do kterých přešla většina jejich původních spolužáků. Tohle zvládla úplně v pohodě, ale přece jen ji pořád zůstalo pár původních spolužáků, známé prostředí školy, učitelé atd. V podstatě je ale její současná třída takový zvláštní kolektiv dětí bez zájmu o cokoli a já mám pocit, že to jen podporuje její flegmatismus. Nečekám, že samotná změna školy je samospasitelná, ale přece jen ta úroveň školy je nesrovnatelná. Pro upřesnění - bydlely jsme na sídlišti, výběr školy jsem nijak neřešila, prostě byla nejblíž a šla tam většina dětí z okolí, které znala. Ale nikdy jsem z té školy neměla dobrý pocit. Teď bydlíme v centru města a ta životní úroveň je tady dost nesrovnatelná celkově. Škola na kterou bych ji ráda přesunula patří mezi jednu z nejlepších státních škol ve městě a i ta vzdálenost je podstatná. Dcera je zvyklá dojíždět už 2 roky od otce, máme střídavou péči a bydlí na okraji města. Ale proč jí tu dostupnost neusnadnit alespoň když je u mě. Nikdo nemůže předvídat, jak to které dítě zvládne, uvědomuju si rizika, ale pořád převažují přínosy z mého pohledu.