Moje zkušenost: Ambiciozní matka, vš premiantka, jedináček. Obě děti ADHD, syn příšerné. Dcera navíc dyslexie a dysgrafie. Velké problémy to přijmout. Dnes jeden dospělý, druhá jde do 6. třídy. Nejdůležitější je pohoda a psychika dítěte!!! Čert vem osmiletý gymply a výběrový školy, i odborná literatura píše, že znalosti a dovednosti (některé) se dají dohnat později, ale frustrace, pocity selhání, neustálého nervového přetížení (jsou mnohem unavitelní než vrsteníci),následky přetěžování nezralé nervové soustavy se můžou vléct celý život. Cíleně s dítětem pracovat, aby nebylo přetíženo (rady PPP, literatura), často, ale krátce, a hlavně brát dítě komplexně, nebrat poruchu jako jeho nejdůležitější součást a charakterový rys, jejíž nápravě je věnováno nejvíce pozornosti. Přeju pevné nervy a hodně moudrosti a lásky.