Přidat odpověď
Konzervo,
ještě mě teď cestou domů k tomu něco napadlo ohledně toho hodnocení.
Asi zásadní je nebrat skupinovou činnost jako cíl. Cílem pořád musí zůstat, aby žáci zvládli to, co zvládnout mají. Skupinová práce je způsob, jak jim to umožnit, většinou se mnohem snáz nastavuje na individuální potřeby a schopnosti, snáz si v ní každý, kdo chce něco dělat a naučit se, najde to pravé pro sebe.
Takže vůbec není nutné ji známkovat ani jinak hodnotit, lze využít sebehodnocení jako u každé jiné činnosti, ale jestli to někomu něco dalo, můžeš pak klidně zjistit obyčejnou písemkou. A když ji dobře sestavíš, tak nejen, že zjistíš, co kdo umí, ale získáš i představu, jestli v tom procesu učení vůbec nějak figuroval. Těch dětí, co zdatně popíšou činnost druhého a případně si ji i přisvojí, plus opravdu umí, je minimum. A ještě míň je těch, co tohle všechno zvládnou a ještě je navíc baví nic nedělat. Takže když i děti pochopí, že ta činnost jim může (ně každému, ale většině) nahradit sezení nad učebnicí a šprtání zpaměti, tak tu motivaci dělat mají. A naopak, když někdo dojde k tomu, že dělat nechce a učit se to nebude, tak ostatním je to fuk, protože jejich hodnocení to neovlivní.
Předchozí