Konzervo,

3 roky jsem učila na 2. stupni (především fyziku) a se skupinovou prací jsem to dělala podobně, jako to dělám teď. Buď se tím přímo učili tu látku (stanoviště, zkoumání různých druhů pohybu nebo vlastností látek, postupně všichni prošli všemi), nebo měli něco nastudovat, připravit a zpracovat výstup. V tom druhém případě si měli něco přinést, obrázky, knížky...tam tedy prostor pro lemplování byl, rozhodně nepřinesl každý něco, ale to se ani nedalo moc očekávat, vlastně proto to dostali jako úkol, protože ani já už neměla dostatek prostředků na zajištění obrázků, knih apod. Ve škole nic nebylo, vše jsem si nosila z domova, takže nějakou knížku jsem mohla půjčit, ale jinak to bylo na nich. Ve škole pak měli k dispozici každá skupina jeden počítač, knihovnu, papíry a na závěr celá skupina prezentovala, cvo zjistila.

A ano, je to mnohem větší dřina udržet u takové práce druhostupňové děti, které na to nejsou zvyklé z prvního stupně, výsledek je často slabší, než by mohl být. Navíc se stydí, nikdo nechce práci odprezentovat, samotbý proces ne každého z nich uspokojuje....ale dá se to. Když se s tím začne v té šesté, sedmé třídě, ještě se dá udělat hodně.

Domácí skupinové projekty jsou k ničemu, nejsou pro ně podmínky. A když už, ta mají smysl jen tehdy, když to ty děti umí, tedy mají za sebou několik let těch školních. Ne že se jednou za rok zadá domácí úkol do skupiny, odškrtne se kolonka a konec.

Jinak já nemám problém vymyslet školní skupinovou práci asi v žádném předmětu, nebo projekt napříč různými předměty. Bojuju spíš s časem na přípravu, toho je většinou potřeba hodně, zejména před první realizací.