Veveru, tohle si říká asi každý, kdo se dostane do situace, kdy se mu něco nelíbí...
Kolikrát jsem si to říkala já...kolikrát jsem to slyšela od blízkých.

Zaprvé si myslím, že je potřeba si ty emoce a ten stav, kdy jsem tolik chtěla a nemůžu...a nemůžu za to...prožít, probrečet, provztekat, zasebelítostit se...a pak ho jakoby vnitřně "přijmout"...jo, je to blbý, co se stalo, nelíbí se mi to, ale udělám pro to, aby to bylo zas jako dřív, hodně...
To je i to přijetí, klidná mysl...a třeba najití si něčeho, co mi zas dá něco jiného než to, co mi uniklo.

Tyhle věci člověka vždycky zastaví a dají mu možnost se dát jakoby "jinudy", přemýšlet jinak, prožívat jinak...zpětně hodnoceny jsou často takhle vnímány.

Myslím, že náhody nejsou.
A další věc, kterou si já sama uvědomuju, je, že nikdo neznáme druhou alternativu...svým způsobem jsem malinko určitý "fatalista" (myslím v pragmatické formě), věřím i na ten "osud" do určité míry. Pokud se má opravdu něco stát, nějaký mezník, stane se to - ale má to celou škálu možností - od naraženého malíčku třebas až po to nejhorší...dokonce mám pocit, že leccos člověku je dovoleno i prožít/odžít ve spánku (takové ty šíleně realistické sny)...jen pro to pochopení.

Takže určitě se mohly stát i horší věci...někdy není na škodu třeba přemýšlet i takhle.
my to tak doma děláme...i třeba dcera určité věci takhle hodně vnímá.
Člověk může i určité situace vidět z různých úhlů.

A co do urychlení hojení - pokud jste na něco takového, určitě je dobrá biorezonanční metoda pro správnou rehabilitaci a eliminaci blokád a srůstů a tak...mohu doporučit s nejlepším vědomím a svědomím, dá se zkrátit rekonvalescence třeba o třetinu.
Samozřejmě nejdřív je potřeba fyzicky dát dohromady zlomeniny a tak...tamto jakoby na hojení.
Dá se i homeopatiky...

Přeju dcerce, ať se jí to dobře hojí a a´t je brzo úplně v pořádku