Dcerunka bude mít jubileum. Mám problém. V týdnu se nevracim před pátou a skoro každý den je nějaká mimořádná událost v práci, děti budou mít výlety školní, postupovky v hudebce, atd. V sobotu dopoledne treninky, pak oběd, úklid, porychtovat děti a mám dost. V neděli výlet nebo tak něco a je konec týdne. Ještě jsem nestihla zajet k rodičům a segre, tak jsou dva mladí oslavenci, dlužim jim pusu a dárek, ale manžel nikam nechce. Zahrada vypadá nejhůře za několik let, za domem se kupi věci do sberneho dvora, v koši prádlo.
Teď je ale nutné uspořádat oslavu a rozhodně tam pozvat tchana s jeho milou přítelkyní, ti nás často zvou a jsou pohostinni. Moji rodiče by taky rádi přijeli. Do toho se ozvala tchýně a rovnou mi nadiktovala, kdy si přeje oslavu, a že chce na ni švagrovou. Tchýně a tchán se na jedné oslavě setkat nemohou, musím tedy uspořádat nejméně dvě. Švagrová přijde jistě na obě zvaná či nezvana. Dcerka si dále přeje pozvat holčičky na přespani, tak 10 minimálně.
Jsem zoufalá a mám rozhodovací paralyzu. Není v mých silách uklidit, navarit, napect, obsluhovat, usmívat se. Nedorazila mi půlka dárků. Chci jet konečně k rodičům a sestře.
Mám chuť se na vše vykašlat, ale není možno zklamat dítě.