Eudo,
tak nějak to cítím i já. Všechno nejde převádět jenom na peníze. Pro mě jsou důležitější ty rodinné vazby, což samozřejmě neznamená, že by syn neměl nést část odpovědnosti za rodinné fungování.

Já si veskrze myslím, že to u nás funguje docela dobře a, že ten proces osamostatňování se byl přirozený. To jen já se " cítím trochu ošizená" nebo, jak ten pocit pojmenovat. Jinak asi všechno funguje, jak má .Děti vědí, že z domova je nikdo nevyhání a, že pokud bude potřeba jsme tu pro ně. Navíc navzájem mají jeden druhého jako sourozenci a to, jaké vztahy si v budoucnu nastaví je na nich. Já doufám, že vždy budou hlavně myslet na sebe navzájem jako na rodinu.