"Ty ji ve skutečnosti chápeš a obhajuješ, že má nárok si ty extrabuřty vymýšlet. Na tyhle hry musí být vždy ten druhý, co na to skáče. Chápu, že něco může mít člověk (dítě) neoblíbené v jídle, oblékání, v čemkoli. Ale nesmí se to rozrůst tak, že snesitelných věcí je minimum a tyhle výmysly otravují život. Nakonec i různé fobie se řeší "otužováním" a ne vyhovováním těm strachům."

Marko, já ti rozumím, ale ty se míjíš s podstatou věci. Stále mluvíš o extrabuřtech, rozmarech, vrtochách..., které se rozrostou za únosnou mez. Ona je možná neuroatypická, to není vrtoch, s tím se člověk narodí a musí s tím žít, má přetíženou nervovou soustavu, to, co jiným způsobí mírný dyskomfort, může takového člověka fyzicky bolet. A pokud jde o "jenom" o výmysly, manýry, rituály, mohou sloužit k uklidnění. Nemusí to hned být obsese. V červnu ji beru na komplexní psychologické vyšetření, uvidíme. Ale podle mě je lepší brát každé dítě a každého člověka preventivně tak, že má své dobré důvody, proč něco nějak dělá, každý to může mít (ba má) uvnitř trochu jinak.