Velké úsilí věnuju tomu, abych se denně nenechala vytočit
. Taky nemám ráda nepohodlné oblečení a spoustu bych si toho na sebe nevzala. Taky se mi stává, že si něco obleču, i to vypadá dobře, ale necítím se v tom a zase to sundám. Taky jsm jako malá nesnášela nátlak matky, co jako si musím, mám nebo v žádném případě nesmím obléknout. Jenže čeho je moc....
Mám krásnou štíhlou dceru. Mohla by nosit úplně cokoliv, ale hodně si vybírá. Neobleče žádné džíny ani tregíny, sukni nebo šaty tak jednou v roce na nějakou oslavu, nosí jen legíny. Je štíhlá, je jí sedm, no tak proč ne. Jenže jí musí být akorát. Ne akorát, musí ji pevně obepínat. Má cca 130 cm, takže už tak dva roky zpět jsem začala kupovat vel. 122/128. Chvíli to šlo, ale pak že ne, že jsou jí volné. Teď jí kupuju trička vel. 134, ale legíny musí být minimálně o tři až čtyři čísla menší (takže jsou jí vlastně do půl lýtek, no budiž). A tak jí v šuplíku leží spousta legín vel. 122/128 a čekají, až do nich doroste. Marně. Ona totiž jak nosí vel. 110-116 (5-6 let), tak nosí pořád pár kousků, ty se v sušičce malinko srážejí a o to větší jí připadá to její číslo. Paradoxní je, že si je zároveň pořád popotahuje a vytahuje, často mi ráno vyšiluje, že i ty jsou jí velké
. Normálně děti rostou, moje se zmenšuje. Dneska jsem jí ze zoufalství oblékla něco jako legíny, ze kterých právě vyrostl čtyřletý syn, byly jí ideálně uplé (=malé), jenže zase měly nižší výšku sedu (=byly jí akorát, ale ona jak je zvyklá si kalhoty vytahovat, protože jí PADAJÍ, zvykla se mít gumu až nad pasem).
Už nevím co s ní, už mě to fakt neba... něco podobného zažíváme s botama (boty, ve kterých chodila na podzim, jsou jí na jaře velké), ale to by bylo na další vyprávění.
Jaké manýry mají vaše milé děti? Povzbuďte mě, že v tom nejsem sama