Podolí je péčí o šlupky proslulé desítky let.
Rodila tam i známá, lékařka, takže protekce, protože lepší porodnice v Praze prostě není (přestože dodnes zlí jazykové tvrdí, že pokud není rodičce přes 40, nemá cukrovku, hypertenzi a ideálně vícečetné těhotenství, rodí sama v koupelně
)
Známá byla v absolutním šoku z přístupu nejen k sobě, ale i k ostatním matkám.
Paradoxem je, že je gynekoložka - porodník.
Trochu zlomyslně jsem jí tu zkušenost přála, protože porodníci prostě šestinedělí neřeší a dítě a matku neberou jako celek a je fajn, když to alespoň někomu dojde (porodník chlap si to asi neuvědomí nikdy).
I mně došlo až po prvním těhotenství, že s tím prvním břichem vybíráme porodnici, řešíme porod, aby všechno dobře dopadlo...
A kolik z nás, jako prvomatky, napadlo, jak to bude vypadat potom?
K čemu mi bylo, že je porodník náš kamarád, když jsme si já a v mém případě i moje dítě, museli projít peklem x dní poté? (nikoli v Podolí, ale je to celkem jedno)
No a zdravotnictví to řeší stejně jako ty prvotěhotné. Prostě do porodu a pak šlus.
Není to jen matka na obtíž v péči o dítě, jsou to i drobnosti typu nemocniční kuchyně - kolik porodnic podává šestinedělkám to, co na všech ostatních odděleních? Tedy luštěniny, zelí a další nadýmavé potraviny?
Proč dodnes s větším či menším humorem řeší matky vzpomínky na to, jak oddělení šestinedělí poobědvalo, nakojilo a do hodiny řvalo celé oddělení vznášejících se novorozeňat...?
Takže futrál na dítě je naprostý standard ve velké části nemocnic, na odděleních šestinedělí.
Že je to blbě, je jasné.
Ale nenech traumata lomcovat svým majestátem, určitě nejsi sama...