Jojo, jak jsem mohl zapomenout? Kahounovy Pohádky o mašinkách, sám je znám z dětství, hlavně syna provázely od tří let, mám dojem, celý věky! Nejkrásnější chvíle byla, když jsme dočeli o pyšný mašince, co neposlouchala návěští, až se jednou u Adamova (snad to říkám správě) srazila s nákladním vlakem a úplně se rozbila. Syn to tehdy s takovým uspokojením komentoval: "A nikdo ji neměl rád!" Pak se ovšem podíval takovým mláďecím pohledem, a úzkostným hláskem dodal: "Jenom její uhláček ji měl rád!"