před spaním nečtu, protože potmě to nejde a rozsvíceno před spaním nemáme rádi. Takže před spaním vyprávím svoji nekonečně dlouhou pohádku, do které syna občas i zahrnuju, že třeba musí přijít na hádanku a pak princi Jakubovi poradit, protože ten na řešení nepřijde, nebo mu nakreslit mapu, jak se dostat na hrad Frýdštejn...a pak teprv pohádka může pokračovat.

čteme jen přes den, hlavně Pipi, Kocoura Mikeše, Pejska a kočičku, Děti z Bullerbynu, jakési děsně morbidní kazašské pohádky, které jsem sebrala v místní knihobudce, Brouka Pytlíka, Malého prince, Honzíkovu a Alenčinu čítanku, Aničku malířku... prostě převážně knížky, které mám schované ze svého dětství.