A mluvila jsi s ní o tom?
Chodím ke klinické psycholožce - psychoanalytičce už několik let. A měly jsme období, kdy bylo hodně zle, kdy bylo ještě hůř, kdy jsem jí nenáviděla, kdy jsem ji milovala, kdy jsem se jí nemohla dočkat, kdy mě otravovalo i jen pomyšlení na ní. Ve skutečnosti jsem pak pochopila, že většina těch pocitů ve skutečnosti nepatřila jí. Dnes je to pro mě ta nejúžasnější osoba, se kterou jsem měla tu čest se pravidelně setkávat. Teď už teda definitivně chystáme ukončení terapie. Ne že bych už byla úplně v pohodě, ale tu minulost nikdo nikdy nevymaže a ve skutečnosti ani nevyléčí. Těžko mě někdo znovu vrátí do dětství s milujícími rodiči. Ale už rozumím sama sobě. A v tom cítím ten posun. Mám období, kdy jsem poměrně depresivní a pak zase období, kdy jsem odlehčená. Ale tak to asi má být.
Chtěla jsem tím říct, že období zhoršení prostě jsou běžné. Opravdová terapie potřebuje šanci na čas. A to fakt dlouhý. Mluvím o letech.

Jednou před 15 lety, kdy jsem si naivně myslela, že můj problém někdo opravdu vyřeší, zamává proutkem a já začnu mít ráda to, co ničí můj život ... no prostě jsem šla k regresní terapeutce. A kromě toho, že to byla nejhorší hodina mého života, nemocná jsem z toho byla půl roku. Jsem přesvědčená, že tam to začalo. Je možné, že to byla nějaká šarlatánka s kurzem, která absolutně netušila, co dělat s dospělým zneužitým dítětem, nicméně já bych tam nešla už nikdy v životě.