Manko, obě moje děti by si zatraceně rozmyslely, než by kývly na účast v soutěži, která "není jejich". A kupodivu právě kvůli zameškané látce! Protože už jenom získat poznámky, získat informace o učivu, o avízovaných písemkách a domácích úkolech není úplně jednoduché. Z jak jsme pochopila, tak zřejmě ze třídy pojede jedno, nebo dvě děti, ne půlka.
Pokud jsem pochopila, tak nejde o tým, se kterým by byl chlapec nějak sehraný, nebo ty děti nějak víc znal. Prostě paní učitelka sesbírala po škole děti a chtěla s nimi jet na soutěž. Soutěže nejsou povinné a chlapec zřejmě reprezentuje školu jindy a jinak. Pokud mu učitelka slíbila, že tam jet nemusí, tak se z její strany jednalo o vědomou lež. Kecat o tom, že zkazí týmu výhru dle mého soudu nejde, protože to není tým, ale náhodně sesbíraná tlupa. Loajalitu ke škole dítě cítit může a nemusí. Mé děti začaly svoji "příslušnost ke škole" cítit až ve chvíli, kdy se dostaly na školu, která s nim jedná férově. Pokud by za nimi učitelka přišla s rozumným vysvětlením a oni vysvětlili proč nechtějí, určitě by se snažila najít řešení (např. by zajistila kopie zápisků, donesla přehled učiva a domácích úkolů atp.).
Když podobným způsobem kdysi učitelka vmanipulovala dceru do jakési "soutěže" přes její odpor a výslovný nesouhlas, udělala tam učitelce neuvěřitelnou ostudu. Jenže věděla, že za měsíc z té školy definitivně odchází a už se s ní nepotká.
Naopak syn nechtěl jít kamsi zpívat a jeho učitelka ho dokázala namotivovat tak, že se nakonec těšil a když dostal cenu, hupsl učitelce radostí do náruče... Kdyby ho nutila, nebo dokonce podrazila, na soutěž by vůbec neodešel.