Přidat odpověď
Nedá mi to nereagovat.. Před lety jsem se dostala do situace, kdy jsem přišla o zaměstnání a nedařilo se mi najít nové. Po 5 měsících, kdy mi skončila podpora jsem se vydala na úřad s předpokladem, že "dostanu" alespoň životní minimum. Žiju sama s dcerou, výživné 3500, jaké bylo mé překvapení, když mi na úřadě sdělili, že nebudu mít na nic nárok, možná tak za zmíněné 3 měsíce. Ale do té doby bych tedy byla bez příjmu. Také mě odkázali na pomoc příbuzných (nebyla možná) či prodej stávajících věcí. Obvolala jsem různé poradny, prozkoumala doma zákony a vrátila se druhý den s tím, že je tam uvedena klauzule o náhle pokleslém příjmu, ale opět mě odpálkovali. Pak jsem trvala na tom, že chci mluvit s vedoucí celého úseku, ta mi alespoň vše vysvětlila, dala příslušné formuláře, ale stejně potvrdila, že nárok vznikne až za cca 2 měsíce, pak trvá měsíc než vše vyřídí a zpětně se částka nevyplácí. Neskutečně arogantní jednání, nulová snaha pomoci do té doby bezproblémovému člověku. Opravdu vás posílají de facto pod most či do azyl domu. Naštěstí jsem si pak během 2 týdnů práci našla, takže jsem nemusela dále řešit, ale je to pro mě dodnes šílený zážitek a ukázka toho, jak u nás funguje sociální zabezpečení. Skutečně je to pouze pro ty, co nikdy nepracovali a těží ze systému. Přitom panuje mylný dojem, že matky samoživitelky jsou nějak protěžovány a mají nějaké výhody. Tož tak..
Předchozí