Pěkně vystiženo. Pokud by byla řeč o tom, že JÁ si mám vybrat dárek, po jakém TOUŽÍM, nebude to šperk.
Pokud dárce trvá na šperku, fajn, uložím jej do krabičky a doufám, že mne bude hřát pocit, jakou radost z jeho koupě měl darující (aspoň někdo, když už ne já). Když bude drahej, nevyhnu se docela lítosti nad tím, proč se v té hromadě peněz nenašlo pár kaček na něco, co by mělo udělat radost i mně.

V principu chápu, že chce člověk udělat radost starouškovi. Darovanému koni se na zlaté zuby nekouká. Ale ono záleží na tom, jaký vztah ke šperkům tam je. Já bych brala radši tu cihličku